Dánští vědci se při studiu velké kolonie antarktických tučňáků doslova sjeli tučňáčími exkrementy, jelikož obsahují velké množství jedovaté látky. Úrovně oxidu dusného, vylučované kolonií tučňáků, byly při zkoumání asi stokrát vyšší než v průměrně velkém pohnojeném poli.
Více než 1600 kilometrů východně od Drakeova průlivu mezi Jižní Amerikou a Antarktidou leží atlantický ostrov Jižní Georgie. Tam ve velkých koloniích žijí tučňáci královští. Své dny tráví lovem potravy, krmením malých tučňáčků a… vylučováním exkrementů. Dalo by se říci, že na tom není nic ohromujícího. Avšak podle studie, kterou dokončili vědci z univerzity v Kodani, se prostřednictvím jejich trusu uvolňuje obrovské množství oxidu dusného.
Znečištění lidského těla oxidem dusným, běžně známým jako rajský plyn, není legrace! Dánští vědci připomínají, že jde o významný jedovatý skleníkový plyn. Pokud jste mu vystaveni delší dobu, nejen, že se jím „sjedete“, ale tento plyn může vašemu organismu závažně uškodit. Univerzitní vědci při publikování výsledků pozorování antarktické kolonie tučňáků uvedli, že se nadýchali výparů oxidu dusného z tučňáčího trusu a závažně onemocněli (vědci, ne tučňáci).
Profesor Bo Elberling z Kodaňské univerzity upřesnil, že intenzivní vystavení velkému množství oxidu dusného stačí k tomu, aby se z něj člověk „sjel jak duha“.
„Vdechování tohoto plynu je opravdu velký problém. V neposlední řadě proto, že oxid dusný znečišťuje ovzduší 300 krát více než oxid uhličitý,“ vysvětlil.
Pro lepší představu se jedná o mnohem horší problém, než je fakenews o tom, že můžete dostat kvůli roušce hyperkapnii (nedostatečné vylučování oxidu uhličitého z krve).
„Poté, co jsme se několik hodin pohybovali v guánu (termín označující vrstvy starého trusu), jsme se zkrátka úplně sjeli. Začala nás bolet hlava a onemocněli jsme,“ vypověděl jeden z účastníků tučňáčího pozorování.
Sladká vůně u zubaře a inhalování rajského plynu za jinými účely
Kanystry s oxidem dusným se často legálně prodávají za účelem náplně do nafukovacích balonků, krátkodobé narkózy, nebo v tlakových lahvičkách na výrobu šlehačky. Jejich uživatelé za sebou často odhazují prázdné nádoby. V Kodani se jedná o často řešený přestupek, avšak narozdíl od tučňáčího trusu lidem nic nehrozí.
„Malé lahve s oxidem dusným se nebezpečí z rajského plynu, který se nachází v exkrementech tučňáčích kolonií, nevyrovnají. Ten je totiž výsledkem kombinace oxidu dusného se sirovodíkem a jinými plyny,“ vysvětuje profesor Elberling.
Jak u tučňáků rajský plyn vzniká?
Dusík v rajském plynu z tučňáčích exkrementů pochází z toho, co tučňáci jedí: z ryb a malých mořských korýšů žijících především v polárním pásu. Závažnost otravy se dále zvyšuje také tím, že jejich potrava se živí řasami a sinicemi (fytoplanktonem) v oceánu, které vylučují oxid uhličitý. Když jsou tyto látky vylučovány, půdní bakterie přeměňují trus na onen rajský plyn.
Profesor Elberling poznamenal, že studie měla velký význam pro dánské zemědělství. Zemědělci totiž používají dusíkatá hnojiva, čímž vypouští do ovzduší velké množství oxidu dusného.
„Znalosti toho, jak trus tučňáků ovlivňuje Zemi a atmosféru, je vysoce relevantní v boji proti skleníkovým plynům poškozujícím klima. Další z věcí, které se můžeme díky této tučňáčí zkušenosti naučit, je například to, jak a za jakých podmínek využívat dusíkatá hnojiva, abychom zabránili velké produkci rajského plynu,“ dodal profesor Elberling na závěr.
